Ražení klíčového objektu modernizace tratě Poprad – Košice začalo 18. června 2025 a již 26. února 2026 došlo k proražení poslední části tunelu o délce 711 metrů. Při průměrném denním postupu ražení přibližně 3,5 metru jde o mimořádně příznivý časový výsledek, který potvrzuje vysokou technickou připravenost i efektivní organizaci výstavby tohoto náročného dopravního díla.
ŠPANÍ HÁJ – Tunel dosahuje celkové délky 711 m, přičemž ražená část představuje 672 m. Na obou portálech se tunel razil také hloubeným způsobem v délce 36 m na východním portálu a 3 m na západním portálu. Ražení probíhalo v 60 technologických blocích se standardní délkou bloku 12m. Součástí tunelové trubky je také 28 výklenků sloužících k provozním a bezpečnostním účelům.
“ Rychlé a zároveň precizní ražení tunelu je výsledkem důsledného plánování, odborné připravenosti a flexibilního přístupu realizačního týmu. Jsem rád, že i přes vysokou technickou náročnost jde o efektivní posun v rámci této stavby, „ zhodnotil generální ředitel Železnic Slovenské republiky Miroslav Garaj.
Tunel Španí háj se nachází na okraji geomorfologického celku Kozí hřbety, který je charakteristický výraznou geologickou rozmanitostí a výskytem strategických nerostných surovin. Trasa železničního tunelu zároveň zasahuje do území bývalého dobývacího prostoru uranových rud.
Zásadním faktorem, který měl výrazný vliv na realizaci, byla i skutečnost, že rozsah a přesná poloha historických důlních děl, stejně jako intenzita uranové mineralizace horninového masivu, nebyly v době zpracování projektové dokumentace zcela známy. Dostupné archivní materiály neposkytovaly dostatečně přesné informace o průběhu původních dobývacích prostor ani o výskytu lokálních geochemických anomálií, přičemž tyto podmínky se naplno projevily až během samotného ražení tunelu.
Setkání s historickými důlními díly
V důsledku intenzivní historické důlní činnosti tunelová trasa půdorysně křižovala několik opuštěných důlních děl, jejichž přesná poloha nebyla vždy jednoznačně zdokumentována. Tato skutečnost byla pro Sdružení pod Dubinou výzvou. Během ražení se proto průběžně prováděly kontrolní předvrty sloužící k ověření jejich skutečné polohy a vzdálenosti od obrysu raženého tunelu.
V úsecích, kde se staré důlní prostory nacházely v bezprostřední blízkosti raženého profilu, byly identifikovány dutiny preventivně vyplněné betonovou směsí. Cílem těchto opatření bylo eliminovat negativní vliv volných prostor na stabilitu horninového masivu, zajistit dlouhodobou spolehlivost železniční infrastruktury a zachovat vysokou úroveň bezpečnosti provozu. Systematický a operativní přístup realizačního týmu tak významně přispěl k minimalizaci geotechnických rizik během výstavby i následného provozu tunelu.
Monitoring uranových minerálů
Během ražení byl v některých úsecích potvrzen zvýšený obsah uranových minerálů v rubanině, což si vyžádalo průběžné přizpůsobování nejen technologických postupů, ale i způsobu nakládání s vytěženou horninou či režimu jejího dočasného uskladnění. Musel se také zvýšit důraz na operativní inženýrskogeologický monitoring a pružné reagování realizačního týmu na aktuální podmínky na čelbě ražení.
Vzhledem ke specifickým geologickým poměrům území a historické těžbě uranové rudy se během celé výstavby tunelu věnovala mimořádná pozornost radiační bezpečnosti. Vytěžená hornina byla denně kontrolována na přítomnost radioaktivních izotopů, přičemž výsledky měření byly průběžně vyhodnocovány ve spolupráci s odborně způsobilými pracovníky. Součástí bezpečnostních opatření bylo i kontinuální monitorování ovzduší v tunelu se zaměřením na koncentrace radonu, umožňující okamžitou reakci při případném zvýšení hodnot.
Zabezpečení radiační ochrany
Všichni pracovníci působící v podzemí byli vybaveni osobními dozimetry pro sledování individuální radiační zátěže. Vedle operativních měření se pravidelně prováděly i laboratorní analýzy horninového materiálu, které určovaly jeho další využití ve stavebních konstrukcích nebo potřebu uplatnění zvláštního režimu nakládání.
Přijatá opatření umožnila realizaci výstavby tunelu bez negativního vlivu na zdraví pracovníků, a zároveň bez rizika pro okolní životní prostředí.
Pro budoucí provoz tunelu se navrhla taková konstrukční řešení, která zaručí plnohodnotnou ochranu před účinky ionizujícího záření. Primární i sekundární ostění tunelu, kombinující stříkaný beton s monolitickou železobetonovou konstrukcí, vytváří účinnou bariéru, která spolehlivě stíní případné zbytkové přírodní záření horninového masivu. Tento komplexní přístup zajišťuje, že tunel bude bezpečný nejen během výstavby, ale také po celou dobu svého provozu.
Chci zveřejnit 
