Parkuj v klidu na modré. Pražanům zóny komplikují život. V Brně tomu není jinak

Parkovací zóny se rozšiřují až na samý okraj Prahy. Znamená to větší šikanu pro místní a téměř fyzickou likvidaci pro mimopražské. Radnice ale neustupují, parkovací systém minulý rok vynesl 478 milionů korun.

Radnice opět rozšířily nebo do konce roku rozšíří takzvané modré zóny pro parkování. Budou sahat od dálnice D5 přes Dejvice, Bubeneč, Holešovice, Libeň a Žižkov až po Malešice, od Břevnova a Motola přes Vyšehrad, Nusle, Krč a Braník po Jižní spojku. Co to přinese Pražanům a co mimopražským? Pražanům jen starosti a výdaje navíc. Za parkování platí nebo budou nově platit poplatek. Její výši si stanovují městské části. Z ceníku Prahy 4 například: rezident za 1. auto – ročně 1200 korun, za 2. vozidlo – 7000 korun, podnikatel za 1. auto – 7000 korun, za každé další – 36 000 korun. K tomu  patří také pravidelné návštěvy příslušného úřadu kvůli registraci vozidel.

Zkušenosti uživatelů, tedy lidí, kteří v „modrých zónách“ bydlí, jsou celkem nepřekvapivě takové, že parkovacích míst nepřibylo a oni mají stejné potíže se zaparkováním, jako měli vždycky. Od prvního zavádění zón došlo k inovaci: místo kartiček za oknem aut dokládajících registraci a zaplacené parkování, radnice přešly na elektronický systém. Evidované registrační značky jsou občas přečteny projíždějícím autem (lidově bonzmobilem) a naskenované jsou porovnány s registrem platičů. Vozy mimo registr (lidově ředkvičky) jsou následně pokutovány.

Domácím to možnost zaparkovat ještě zkomplikovalo. „Dříve jsem neměl, kde zaparkovat, obešel jsem auta, a když některé nemělo za oknem kartičku, zavolal jsem strážníky a ti ho nechali odtáhnout. Dneska ředkvičku nepoznám a nevědí to ani ti strážníci,“ popisuje inovaci jeden z rezidentů. „Opozdil jsem se při registraci na další rok o jeden den a dostal jsem pokutu 300 korun. Na místě vyhrazeném pro zásobování na 15 minut přitom stojí auto už tři dny a nikoho to nezajímá.“

Další výhody modrých zón byly mnohokrát popsány, tedy jen stručně. Nemůžete přijmout jinou než pěší návštěvu, nemůžete přijmout žádnou motorizovanou službu, jako rezident Prahy X nemůžete zaparkovat v zóně Prahy Y. Samé výhody a pozitiva.

Mimopražští jsou modrými zónami téměř fyzicky likvidováni. Zřizování nových zón není nijak kompenzováno, například vyhrazenými stáními před správními institucemi, zdravotními zařízeními, školami a podobně. Záchytná parkoviště rostou jako houby po velmi slabém dešti. V listopadu nově rozšířené modré zóny zahrnují 7000 parkovacích míst. Zato do konce roku vzniknou čtyři parkoviště P+R s celkem 400 místy. Podle různých dopravních průzkumů denně do Prahy dojíždí 75 až 120 tisíc aut.

Modré zóny jako řešení dopravy byly v Praze již mnohokrát vyhodnoceny jako nefunkční. Proč se ho tedy pražské radnice tak vehementně drží a ještě ho rozšiřují? Parkovací systém loni vynesl 478 milionů korun. Polovina z toho připadne magistrátu a druhá polovina zúčastněným městským částem. Řešení problému tedy typicky pražské: městu peníze, občanovi …

Zbývá tedy otázka: jak dlouho si to Pražané nechají líbit, jak dlouho se ještě budou registrovat a platit, aby pak bloudili ulicemi a hledali neexistující místo k zaparkování?

Třeba v Brně díky zavedení rezidentního parkování skončilo 30 větších firem a celá řada těch menších. Ty větší firmy odešli úplně z Brna i kraje mimo ČR. Ty menší do satelitů Brna nebo mimo kraj. Přivedlo to dost potíží zvláště pracujícím lidem. K bankrotu to přivedlo maloobchodní řetězec K-Markt, který byl výhradně na Jižní Moravě. Momentálně má veliké množství obchodů v centru města problémy se zásobováním na což reagoval Albert zavřením prodejny v centru města.

Ještě větší problémy mají zvláště starší osoby s dopravou ke svým lékařům auty do historického centra města. Přitom současné vedení města (ODS) slibovalo občanům zrušení rezidentního parkování ve městě, když je zvolí. Reálně lidem lže a proti jejich vůl jej rozšiřuje, díky podpoře pár důchodců, kteří naivně všemu věří a vše podporují aniž by naplno chápali dopady a omezení pro všechny ostatní obyvatele. Jde o ty stejné lidi, kteří jinak blokují všechny stavby, různé akce města nebo kraje, které by pomohli obyvatelstvu města, kraje a to nejenom jemu.

V Brně je rezidentní parkování ztrátové 20 milionů za rok. Jako náhradou nebylo zavedeno žádné nové parkoviště v režimu P+R a jediné čím se město chlubí jsou soukromá parkoviště nebo parkoviště obchodních center, které opravdu nemohou sloužit jako náhrada za P+R. Jediné, které v Brně máme, je P+R u Ústředního hřbitova. Toto parkoviště ovšem parametry P+R splňuje jen zdánlivě. Všude jinde je normální, že pokud zaparkujete na parkovišti P+R a následně využijete MHD, máte jízdné nebo parkovné s nějakou slevou. Na tuto skutečnost ovšem město jaksi pozapomnělo. K ostudě města by jako třešnička na pomyslném dortu mohla být možné žaloba zdatného právníka, neboť pro zavedení rezidentního parkování v Brně byl použit speciálně postavený zákon pro Prahu, který platí pouze v kraji Praha a ne tedy v kraji jihomoravském. Reakce na kritiku nebo zájem o informace o financích z rezidentního parkování? Radní Petr Kratochvíl, primátorka města Brna, městská policie a také další organizace zřízené jihomoravským krajem nebo městem Brnem jako správní zbabělci všechny, kteří si nejen na rezidentní parkování veřejně stěžují, zablokují na sociálních sítích a posílají dané osobě velmi nelíbivé emailové zprávy.

A když nedostanete informace dobrovolně, musíte jít žalobami proti městu, jiné cesty vám ani nezbude.

Tak stejně městská část Brno – střed. Ta ještě okázale lže ve velikém o tom, jak občané modré zóny chválí a moc je chtějí, ovšem realita je úplně jiná. Kritické příspěvky ze svého facebook profilu odstraňuje a dotyčné osoby ihned blokuje. Tak stejně město Brno na svém profilu Brno my City. Ne jinak se chová všeznalý a neurvalý novinář Jan Sůra se svým webem zdopravy.cz, který neváhá a uráží a nařkne koho jenom jde a následně za upozornění na chyby dotyčné blokuje na svém “odborném” webu a Facebook profilu. Dá se tak stěží říkat, že nám tu vládne demokracie a představitelé státu i novináři ctí svobodu slova, projevu a zvládají kritiku.