V České republice v důsledku klimatické změny přibývá extrémních projevů počasí. Orkány, vichřice nebo silné bouře přitom zvyšují riziko pádu stromů na silnice či železniční tratě. Správci infrastruktury proto musejí ještě důsledněji vyhledávat, posuzovat a případně odstraňovat rizikové dřeviny. Kromě běžných kontrol v terénu nabízí dnes významnou pomoc i moderní technologie, například data z leteckého snímkování.
Počasí v posledních letech v České republice charakterizují častější silné bouřky, vichřice a další extrémní projevy. Ty s sebou přinášejí i vyšší riziko pádu stromů, které představují významné ohrožení pro dopravní infrastrukturu. Stovky případů ročně musí řešit například Správa železnic. „Průměrně za rok řešíme přibližně 800 pádů stromů do kolejiště. Počet narůstal do roku 2024, kdy jsme evidovali 896 pádů. Loni jejich počet klesl na 582,“ popisuje Nela Eberl Friebová, tisková mluvčí Správy železnic.
S podobnou situací se pravidelně potýkají také silničáři, častěji ale na krajských a obecních komunikacích. Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD), které spravuje dálnice a silnice I. třídy, se potýká s pády stromů na vozovku spíše výjimečně. „V současnosti řešíme zhruba jeden až dva případy ročně. Jejich počet navíc klesá a jde spíše o ojedinělé události,“ uvádí Jan Rýdl, mluvčí ŘSD.
Kácení na vytipovaných úsecích
Pádům stromů na dopravní infrastrukturu se správci snaží předcházet pravidelnou kontrolou porostů v okolí silnic a tratí, ořezem rizikových větví i odstraňováním stromů ve špatném zdravotním stavu. Podle Jiřího Rozsypálka z Lesnické a dřevařské fakulty Mendelovy univerzity v Brně patří obecně mezi nejčastější znaky špatné kondice stromu přítomnost plodnic dřevních hub, poškození hmyzími škůdci či objevující se dutiny, trhliny nebo zbytnělá báze kmene. Zároveň ale zdůrazňuje, že nebezpečný strom nelze spolehlivě poznat jen podle vitality.
„Občas se setkávám s nepravdivým tvrzením, že nebezpečné stromy jdou identifikovat snadno, podle ztráty olistění, jednoduše prosychání. Je pravdou, že když je strom fatálně poškozen, tak často začne prosychat, ale rozhodně není možné prezentovat to tak, že zelený vitální strom není nebezpečný. Se selháváním vitálních stromů vývraty i zlomy se setkávám velmi často,“ upozorňuje odborník.
Pomáhají i moderní technologie
Stále větší roli přitom hrají při kontrole vegetace v okolí infrastruktury i moderní technologie, které umožňují oslabený porost odhalit a zásahy lépe cílit. „Věnujeme se pilotním projektům zaměřeným na mapování dřevin s využitím moderních technologií, jako je laserové skenování poskytující detailní informace o výšce, tvaru a struktuře vegetace,“ popisuje Nela Eberl Friebová. Dalším důležitým zdrojem dat jsou pak pro Správu železnic i letecké multispektrální snímky.
„Letecké snímkování dnes neukazuje jen to, kde vegetace zasahuje do dopravního koridoru, ale s využitím infračervených dat umožňuje také hodnotit její vitalitu,“ popisuje Drahomíra Zedníčková, výkonná ředitelka společnosti TopGis, která se na pořizování leteckých dat a jejich analýzu zaměřuje.
„Změny odrazivosti v červené a blízké infračervené části spektra mohou upozornit na stres vegetace a zhoršenou kondici porostu související mimo jiné se změnami obsahu chlorofylu. V praxi tak lze v rozsáhlém území rychle vytipovat místa vhodná pro podrobnější terénní kontrolu nebo cílený zásah,“ doplňuje.
Tato metoda pomáhá nejen správcům dopravní infrastruktury, ale třeba i provozovatelům distribuční soustavy, kteří mohou díky ní lépe identifikovat úseky, kde vegetace ohrožuje vedení. Využití nachází i v lesním hospodářství, například při analýze porostů zasažených kůrovcem. Z leteckých dat lze navíc odhadnout i objem dřeva určeného k těžbě, takže realizační firmy mají předem přesnější podklady a práce v terénu je tak rychlejší i efektivnější.
Odpovědnost vlastníků pozemků
Povinnosti ale neleží jen na správcích infrastruktury. Také vlastníci okolních pozemků by měli své stromy a porosty průběžně kontrolovat a včas řešit dřeviny, které mohou ohrozit silnice nebo železniční tratě. Pokud tak neučiní, vystavují se riziku odpovědnosti za škodu i za náklady spojené s odstraněním vzniklého nebezpečí.
Stejné pravidlo platí i pro ochranná pásma v blízkosti elektrické distribuční soustavy, kde provozovatelé opakovaně řeší přebujelou vegetaci zasahující z okolních pozemků. „Lidé si totiž neuvědomují, a mnohdy často nevědí, že takovou povinnost mají. Rozbujelá vegetace v ochranném pásmu přitom patří mezi nejčastější příčiny poruch na venkovním vedení,“ popisuje Petr Nováček, vedoucí řízení údržby a oprav společnosti EG.D.
U vedení nízkého napětí by se žádná vegetace neměla přiblížit blíže než na 2 metry od krajního vodiče, u vysokého napětí je bezpečná vzdálenost pro ořez 3,5 metru. Současně platí, že porosty v ochranném pásmu by zpravidla neměly přesahovat výšku 3 metrů. Pokud lidé tuto povinnost nedodrží, může je Energetický regulační úřad pokutovat.
Chci zveřejnit 
