Nejen nádherná horská panoramata ve slunečních paprscích, vybrané jídlo a pití, vizionářský design a přívětiví lidé. Ale také tradiční řemesla patří k až erbovním znakům Jižního Tyrolska, nejsevernější italské provincie. Až tam v létě vyrazíte na výlet, stavte se i někde v malé dílně pod kopci a poznáte víc.
Jihotyrolská řemesla jsou často výsledkem staleté historie a namáhavého selského života. Dodnes se udržují i v nejmladší generaci, která přebírá dovednosti zručných mistrů. „Vycházejí z duálního systému vzdělávání, který kombinuje učňovské a školní vzdělávání a významně přispívá k hospodářskému růstu regionu,“ potvrzuje Artur Costabiei z jihotyrolské agentury cestovního ruchu IDM. Práce rukama tu zůstává součástí každodenního života, utváří zdejší identitu i profesní profil. Ať už se jedná o stavebnictví, tesařství nebo textilní průmysl.
Kleinhäusler, řezbáři i architekti
Inovační duch, chytrá podnikavost a touha dát ze sebe to nejlepší přetrvávají ve snaze přetvářet region do krásy a půvabu. V 19. století zde dosáhla řemeslná výroba největšího rozmachu. Často se jí věnovali nejen lidé z měst, ale také farmáři. Například takzvaní „Kleinhäusler“ byli drobní zemědělci, kteří nevlastnili téměř žádný majetek a obvykle provozovali řemeslo, aby se uživili. Kromě řezbářství, které je v dolomitské oblasti Val Gardena stále všudypřítomné, patří k rozšířeným oborům dudácká výšivka, krajkářství a zpracování vlny.
Také ve zdejší architektuře se výrazně prosazuje řemeslná zručnost. Třeba až futuristický design palírny whisky, odvážně tvarované konstrukce lezeckých stěn a udržitelné hotely, často rodinného charakteru, to výrazně dokazují. Tato umělecká díla se prolínají s krajinou Jižního Tyrolska a činí ji ještě rozmanitější, ať v horách, tak uprostřed palem a cypřišů.
Vyšívání na kůži vlákny z pavích per
Unikátní obor tvoří výšivky z pavích per. Pávi se kdysi vyskytovali na mnoha jihotyrolských farmách, protože fungovali jako přirozený „poplašný
systém“ a také jedli hady. Dnes už se s nimi setkáváme jen zřídka. Před více než 200 lety v údolí Sarnthal, severně od Bolzana, začali lidé vyrábět výšivky na kůži ze ztracených pavích per, jejichž vlákna vynikala pevností a trvanlivostí. Což je stále velmi vzácné, protože práce vyžaduje mnoho času a velmi zvláštní dovednosti.
Johann Thaler byl jedním z prvních „Fastenmacherů“, řemeslo rozšířili a zdokonalili jeho syn Luis a nyní jeho vnučka Evi. Teď bratři Georg a Ulrich Thalerovi pokračují v prastaré tradici vyšívání z pavích per, kterou jim předal jejich dědeček. Podobně se stále dokážou uživit i Georg Patzleiner se svým synem v domě v Prague nedaleko Lago di Braies, kde zdobí pásy, popruhy na zvonce a koňská spřežení nebo peněženky či klíčenky. „Zvláště cenné jsou vyšívané opasky mnoha mužských krojů, jejichž výroba trvá dva až tři roky,“ ukazuje.
Ani zima, ani teplo… Filcové pantofle ze Schalstalu
I v Jižním Tyrolsku, kde se dbá na udržitelnost, se ročně vyhazuje až sto tun ovčí vlny do odpadu. To však neplatí pro Ultenské údolí. V nedotčeném
kraji daleko od Bolzana i Merana z něho sestry Dorothea a Klara Eggerovy vyrábějí matrace, bundy a další oblečení pro děti. „Je složité najít tu práci, ale my jsme nechtěly opustit náš domov,“ vzpomínají na inspiraci.
Z vlněného rouna získávají plsť, která se dříve využívala na filcové klobouky a pantofle, ale dnes už nejvýznamnější jihotyrolská plstírna Zacher v Innichenu produkuje i stolní soupravy, koše, chladicí boxy a další výrobky. Ultentalská vlna se zpracovává v Bergaufu v Santa Valbruze. Ze stoprocentně přírodní plsti se vyrábějí polštáře, tašky, košíky, batohy, ale i cvičební podložky na jógu a pouzdra na mobilní telefony.
Pantofle ze Schnalstalu pocházejí z vlny ovčího plemene Schnalser, které každoročně přechází přes ledovce do rakouského Ötztalu a zpět. Což je, jak známo, oceněno kreditem nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Tyto ovce musejí být výjimečně odolné a jejich pantofle, testované metodou i-Potsch, tak nenechají vaše nohy nikdy ani příliš studené, ani moc teplé…
Chci zveřejnit 