Kvalita ovzduší se v Česku trvale zlepšuje. Problémem ale zůstávají staré kotle na tuhá paliva

Lokální vytápění představuje v Česku stále největší problém kvality ovzduší, byť jsou tato topeniště v provozu jen zhruba pět měsíců v roce. Kvalita ovzduší se nicméně dlouhodobě zlepšuje, a to navzdory tomu, že v provozu je stále asi 100 tisíc již zakázaných kotlů. Ty jsou téměř výhradním zdrojem rakovinotvorného benzo[a]pyrenu a dominantním původcem toxických prachových částic.

Podle zpráv ČHMÚ, které hodnotí kvalitu ovzduší, se koncentrace některých látek loni meziročně mírně zvýšily, dlouhodobě však jde o výborný výsledek, druhý nejlepší po roce 2023. Přestože se od 90. let 20. století kvalita ovzduší v České republice velmi výrazně zlepšila, za vyřešený problém však toto téma stále považovat nelze.

„U některých látek jsou dnes koncentrace po celé ČR dlouhodobě zcela minimální a nepředstavují riziko pro zdraví, týká se to například oxidu siřičitého, který byl velkým problémem například v 80. letech minulého století,“ říká Jáchym Brzezina, vedoucí oddělení kvality ovzduší ČHMÚ v Brně. „U jiných ale koncentrace nedosahují ideálních hodnot nebo dokonce dochází k překračování imisních limitů. Primárně se to týká benzo[a]pyrenu nebo například prachových částic PM10 a PM2,5,“ dodává Jáchym Brzezina.

Benzo[a]pyren i prachové částice patří mezi nejzávažnější znečišťující látky, které se v ovzduší vyskytují. Benzo[a]pyren je polycyklický aromatický uhlovodík, který vzniká při nedokonalém spalování organických látek, typicky v zastaralých kotlích na tuhá paliva. Je prokazatelně rakovinotvorný a jeho dlouhodobé působení může vést k vážným onemocněním dýchacího ústrojí, poškození DNA a zvýšenému riziku vzniku nádorů.

Prachové částice PM10 a PM2,5 jsou mikroskopické částice, které pronikají hluboko do dýchacích cest, přičemž menší PM2,5 mohou vstupovat až do krevního oběhu. Jejich přítomnost ve vzduchu je spojována s vyšším výskytem astmatu, chronické bronchitidy, kardiovaskulárních onemocnění i předčasných úmrtí. „Téměř výhradním zdrojem s více než 95% podílem jsou u benzo[a]pyrenu v Česku lokální topeniště, konkrétně staré kotle na pevná paliva v domácnostech. Lokální vytápění je také dominantním zdrojem menších, a tedy lidskému zdraví nebezpečnějších prachových částic,“ upozorňuje Jáchym Brzezina.

100 tisíc kotlů stále čeká na výměnu

Podle Asociace podniků topenářské techniky (APTT) je v českých domácnostech stále v provozu asi 100 tisíc kotlů na tuhá paliva, které je od loňského září zakázané provozovat. Většina provozovaných nevyhovujících kotlů na pevná paliva bude postupně vyměněna v následujících dvou až třech letech, předpokládá APTT. Ze statistik asociace rovněž vyplývá, že domácnosti, které se chystají nahradit starý kotel, nejčastěji poptávají plynové kotle.

Plynové vytápění představuje jednu z nejčistších a zároveň nejpohodlnějších alternativ k tuhým palivům. Na rozdíl od spalování dřeva nebo uhlí nevznikají při spalování zemního plynu (případně propanu) žádné pevné částice ani benzo[a]pyren, což výrazně přispívá ke zlepšení kvality ovzduší. Plynové kotle navíc pracují s vysokou účinností a jejich provoz je tichý, bez zápachu a prakticky bezobslužný.

Plyn dává stále smysl

Přechod ze starého kotle na uhlí k plynovému vytápění je navíc v mnoha případech relativně snadný. Největší tuzemský distributor zemního plynu, společnost GasNet, eviduje zhruba 250 tisíc dosud nevyužívaných plynových přípojek, které se nachází zejména v lokalitách, kde se doteď topilo převážně pevnými palivy. Snadnějšímu přechodu z tuhých paliv na plyn vycházejí vstříc i někteří výrobci kotlů tzv. stacionárními kondenzačními kotli, které se oproti standardním závěsným variantám lépe hodí např. do prostor se sníženými stropy, jako jsou suterény a sklepy. „Stacionární kotel lze namontovat do původního umístění starého kotle bez komplikovaných stavebních úprav, přičemž veškeré ovládací prvky jsou vzhledem k jeho umístění na podlaze přesunuté na horní stranu kotle,“ popisuje Michal Řezanina ze společnosti Thermona.

Když není přípojka, pomůže zásobník naplněný kapalným propanem

Plynové vytápění nemusí být nezbytně svázané s dostupností distribuční sítě zemního plynu. Nejen v odlehlých oblastech, ale například ve Středočeském nebo Jihočeském kraji jsou mnohé obce neplynofikované. V takovém případě lze využít místo zemního plynu kapalný propan uskladněný v zásobníku.

„Plynovému kotli je jedno zda spaluje zemní plyn nebo propan, je to jen otázkou jednoduchého nastavení. Rozdíl je zejména v nutnosti instalovat propanový zásobník, který se ale výrazně nepromítne do pořizovacích nákladů, protože běžná domácnost jej má zpravidla pronajatý od dodavatele plynu,“ popisuje Jiří Karlík, generální ředitel společnosti Primagas, která eviduje za loňský rok, kdy vrcholila výměna starých kotlů, meziročně téměř dvojnásobně větší počet nových odběratelů propanu. „Téměř v 70 % jde o domácnosti, které nahrazují převážně kotel na uhlí kotlem na plyn spalujícím čistý propan. V některých případech dává větší ekonomický smysl instalace zásobníku před budováním zcela nové plynové přípojky,“ upřesňuje Jiří Karlík s tím, že noví zákazníci, kteří přechází na propan z tuhých paliv nebo elektřiny hojně využívají „dotaci“ dodavatele, která poníží počáteční investici o více než 40 %.

O autorovi

redakce

Jsme lidi co jsou posedlí Rakouskem a Německem a chtějí o něm psát a prezentovat ho ve velkém

See author's posts