Praha se v prvním ročníku Friendly City Indexu umístila na druhém místě mezi metropolemi střední a východní Evropy. I když to na první pohled vypadá jako úspěch, ve skutečnosti se k většině každodenních cílů – jako je práce, školy, obchody nebo zdravotní péče – dostane do 15 minut jen 13,82 % obyvatel. Výsledky průzkumu ukazují, že i nejlepší metropole regionu zatím mají k ideálu 15minutového města daleko a spíš zůstávají „30minutovými“.
Díky častějšímu využívání MHD a alternativních způsobů dopravy jsou to především mladí Češi ti, kdo mají nejblíže k ideálu 15minutového města. Ve věkové skupině 18–24 let uvedlo 34 % respondentů, že se ke svým každodenním cílům dostanou do 15 minut, což je výrazně nad celkovým průměrem (19 %). Naopak lidé středního věku, zejména mezi 45 a 54 lety, dosahují nejhorších výsledků – jen 14,7 %.
Zajímavým zjištěním indexu je, že menší česká města v rámci svých kategorií často dosahují lepších výsledků než Praha. Olomouc vykazuje 36,00 % obyvatel s 15minutovou dostupností a patří k nejlepším v kategorii měst se 100–250 tisíci obyvateli. Ostrava dosáhla 29,73 % a Brno 21,84 % v kategorii měst s 250–500 tisíci obyvateli. Plzeň s 17,95 % se drží v horní polovině žebříčku své kategorie. Výsledky ukazují, že Praze se daří ve srovnání s dalšími metropolemi, menší česká města ji ale co do ideálu 15minutového města zatím jasně předbíhají.
V některých případech tomu nahrává kompaktnější urbanistická struktura, kratší dojezdové vzdálenosti a menší dopravní zátěž, v jiných pak kvalitní síť místních a regionálních spojů. Z výsledků je zároveň patrné, že mezi lídry indexu se velmi často objevují polská města, která excelují zejména v kategoriích středně velkých a velkých měst (Krakow, Štětín, Bydhošť či Lublin).
V rámci Friendly City Indexu byla sledovaná města rozdělena do pěti kategorií podle velikosti populace: metropole (1–5 milionů obyvatel), velká města (500 tis.–1 milion), středně velká města (250–500 tis.), menší města (100–250 tis.) a města do 100 tisíc obyvatel. Tento přístup umožňuje férové srovnání – jiné podmínky panují v aglomeraci s milionem obyvatel a jiné v kompaktním regionálním centru.
V každé kategorii se objevili lídři, kteří jsou svým obyvatelům nejblíže ideálu 15minutového města: mezi metropolemi to je Varšava (15,86 %), mezi velkými městy Krakow (30,30 %), mezi středně velkými městy Split (44,00 %), v kategorii menších měst pak Rijeka (53,33 %) a v kategorii měst do 100 tisíc obyvatel Zadar (53,57 %).
Nejhůř dopadla Riga, anomálie v Chorvatsku
Ukázalo se, že 15minutový ideál se častěji naplňuje v menších městech – mezi nimi se na špičce umístil právě chorvatský Zadar (53,57 %). Na opačném konci spektra stojí lotyšská Riga, kde se do 15 minut dostane na většinu běžných cílů jen 9,8 % obyvatel. Anomálií je například Zagreb – i přes více než 750 tisíc obyvatel dosahuje jen 20,07 %, což je výrazně méně než u některých menších polských či slovenských měst.
Data zároveň ukazují jasný trend: čím menší je město, tím větší je podíl obyvatel, kteří zvládnou většinu svých každodenních cílů do 15 minut. Zatímco v metropolích se tento podíl pohybuje jen kolem 10–15 %, ve velkých městech se blíží třiceti procentům, středně velká města často překračují 40 % a v menších městech nad 50 tisíc obyvatel už přesahuje polovinu.
Paradoxem je, že ani metropole s vybudovaným metrem, jako je Praha, Varšava nebo Bukurešť, nedosahují výrazně lepších výsledků – podíl obyvatel s 15minutovou dostupností se u nich drží jen kolem 12–16 %. Ukazuje se tak, že skutečná dostupnost není jen otázkou rozsahu dopravní infrastruktury, ale především urbanistické struktury, kompaktnosti města a celkové organizace prostoru.
Pro Čechy je priorita MHD, alternativní dopravu zatím využívají minimálně
Česká data se od průměru celého regionu výrazně liší. Zatímco ve střední a východní Evropě dominuje individuální automobilová doprava – téměř 46 % lidí jezdí autem jako řidiči a veřejnou dopravu využívá jen 27 % – v Česku je tento poměr vyrovnanější. Na auto jako řidiče spoléhá 42,6 % respondentů, ale prakticky stejný podíl (42,4 %) uvádí, že primárně používá veřejnou dopravu. Odlišný je i význam spolujízdy: v regionálním průměru ji využívá 11,2 % lidí, v Česku jen 5 %.
U mladých Čechů ve věku 18–24 let je role veřejné dopravy ještě silnější – spoléhá na ni více než polovina (51,1 %), zatímco řízení auta je u nich méně časté (29,8 % oproti 42,6 % v populaci celkem). Výrazně častěji se ale objevuje spolujízda v autě jako pasažér (14,9 % oproti 5 % u celkové populace). Alternativní formy mobility jako kola, koloběžky, carsharing či ride-hailing se v Česku zatím téměř neprosadily – jejich podíl je minimální jak u mladých, tak u populace celkově. To ovšem ukazuje na značný nevyužitý potenciál: pokud by se sdílené a alternativní služby více rozšířily a propojily s veřejnou dopravou, mohly by přiblížit česká města k ideálu 15minutového města.
Komentář k tematice 15minutového města od urbanisty Petera Bednára: „Město krátkých vzdáleností má za cíl stav prostředí, kdy je většina potřebných věcí tak blízko, že se nad chůzí nemusí ani přemýšlet. Model počítá s hustotou obchodů, služeb a pracovních příležitostí v docházkové vzdálenosti – pak je pěší cesta pohodlný a preferovaný způsob dopravy. Pointa není v tom, že by všechny cesty musely být krátké, ale že maximum běžných aktivit je možné zvládnout bez auta.
Naplnění tohoto konceptu ale neznamená méně výstavby – naopak vyžaduje prostředí s vyšší hustotou zástavby a kombinací různých funkcí. Pokud takové prostředí chybí, pak se i v dobře dostupné čtvrti stane nejpraktičtější cestou chůze jen k zaparkovanému autu. To je výzva i pro Prahu: aby se stala skutečným městem krátkých vzdáleností, musí nabídnout více kvalitních budov, služeb a destinací v těsné blízkosti.
Města krátkých vzdáleností proto nejsou útěkem do romantické vesničky, ale vyžadují naopak vyšší stupeň urbanizace – dostatek budov s různými funkcemi, které jsou velmi blízko u sebe. Pokud chceme, aby byla chůze praktickým způsobem dopravy, musíme nejdříve vytvořit prostředí, kde je dost služeb a destinací v těsné docházkové vzdálenosti.”
O projektu Friendly City Index
Friendly City Index je dlouhodobý mezinárodní výzkumný projekt, který sleduje kvalitu života a rozvoj měst ve střední a východní Evropě z pohledu jejich obyvatel. Zaměřuje se na dostupnost služeb, dopravní infrastrukturu, zeleň, finanční situaci domácností a další faktory, které formují každodenní život ve městě. Průzkum proběhl v roce 2025 v 54 městech devíti zemí regionu (Chorvatsko, Česko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Polsko, Rumunsko, Slovensko a Ukrajina) na vzorku 4 500 respondentů, z toho 500 v České republice, a realizovala jej výzkumná agentura Syno International. Partnerem projektu je platforma Bolt, která podporuje udržitelná a dostupná řešení městské mobility.
